Jez ve Štěkni

Internetem se šíří zpráva, že na jezu ve Štěkni chce "zlý kapitalista" vybudovat malou vodní elektrárnu. Tato elektrárna by jako nenažraná obluda sežrala všechnu vodu jak z vyhlášené Štěkenské šlajsny, tak z náhonu, který se jako had proplétá celou obcí a vlévá se do Otavy o několik kilometrů níže. Strhl se povyk, o jez ve Štěkni bojují jak místní, tak všichni čeští vodáci. Ptáte se proč, když na českých řekách je přece ještě spousta jiných jezů?

Každá řeka má svoji nejlepší šlajsnu. Na Vltavě to je Lyra v Krumlově, Berounka má svůj berounský kanál, na Ohři se klepete před peřejí Hubertus. Sázava si na vás brousí zuby na celé soustavě jezů mezi Týncem a Pikovicemi a na Lužnici zase cáká Kvěchův mlýn pod Táborem. No a na Otavě se každej pořádnej vodák těší, až dopádluje přes poslední volej, co je schovanej mezi stinným stromořadím, až na jez Štěkeň. To je totiž ta vyhlášená šlajsna otavská. Je trochu jiná, než ty na ostatních řekách. Možná by se k ní dala přirovnat vltavská Lyra, ale to jen stěží.

Představte si nyní, že pádlujete po voleji tím stromořadím, řeka se kroutí, ale neteče. Na obloze paří slunce, obrazy stromů se odrážejí v klidné hladině řeky. V jednom pravotočivém meandru zahlídnete na levém břehu děcka, jak si hrají u zábradlíčka. V tu chvíli víte, že jste tady. Už jsou vidět kozy jezu a na nich se vyvalují Šmídovi "rudí břicháči". Jsou tam proto, aby vodákovi řekli o jezu úplně všechno, hlavně tedy aby ho vystrašili, ale určitě mu zatají ty šutry v podjezí, o které si v případě cvakance rozbije nohy. Vodák ví, že od břicháčů se ničeho dobrého nedočká, proto dělá, že je nevidí. Raději propádluje bokem kolem koruny jezu, aby se podíval přes hranu, kolik jde do šlajsny vody. Zahlídne kousek vlnky a váleček při pravé straně. Pak přistane u levého břehu. Ani nepočká, až přijedou ostatní z party a po koruně jezu přechází ke koze, na kterou si vyskočí a sejde dolů. Obdivuje ladnou křivku první vlnky. Pak se jeho zrak zastaví nad vracáky. Ten pravý je takové kolovadlo. Tlačí vás zpět do proudu, člověk ani nemusí pádlovat. Na jeho rozhraní je poťouchle schovaný váleček, který už cvaknul hodně lodí. Vlevo je odpočinkový vracáček s možným úprkem pod korunu. Pod vracáky je řeka kousíček pohromadě, přeskakuje soustavu hrázek, až se rozbije o dva ostrovy. Hlavní proudnice jde vlevo a vodák moc dobře ví, že pokud se doleva netrefí, tak mine štěkeňský kemp a bude muset pádlovat kousek zpět.

Vodák ještě chvilku poslouchá pravidelné hučení jezu, pak po koruně dojde k lodi. Za chvilku už rudí břicháči vidí, jak příď jeho lodě háček přitahuje ke středu šlajsny. Proletí dolů, byl to mžik a už bojují s velkými vlnami pod jezem. Ty jim zalévají loď, ale nakonec to ustáli a už přistávaji na levé straně v kempu a jdou podpořit zbytek svojí party.

Ale to není to hlavní, co Štěkeň nabízí. Sjet šlajsnu rovně dolů umí skoro každej. Ale pod šlajsnou jsou ještě ty dva výše zmíněné vracáky! Jsou dostatečně veliké, vejde se do nich kajak i kanoe. A rozhodně nezahálí. Kajakáři i kanoisti využívají plochou vlnu k trénování přesnosti v náklonech a traverzech. Vracák na pravé straně není tak jednoduchý, díky kolovadlu vás dokáže nepřipravené vyplivnout do silného proudu a když se dál nebudete dostatečně snažit, tak vás schramstne neviditelná díra schovaná na rozhraní. Času na eskymování je dost, takže se můžete vrátit přes pravou stranu a opět se vrhnout do vlny nejlepšího otavského playspotu.

Co říci závěrem? Stěkeň je ten jez, na který se každej vodák na Otavě těší už od Sušice. A byla by velká škoda, kdybychom o něj přišli, stejně jako o mnoho skvělých míst předtím.

Kdo chce zabojovat proti stavbě MVE, ten může podepsat petici. Ta naše je k podepsání buď na naší základně v Českém Šternberku, nebo ji najdete v našich autech (Povoda a Půjčovna lodí Samba) na Mastníku a Doubravě. Tak přijďte!