Vodácké zajímavosti:

O vodáctví, vodácích a hezkých věcech kolem vodáckého sportu... 

České řeky jsou v létě plné vodáků, lodí hrajících všemi barvami a poslední roky i nafukovacími rafty. Proč tolik lidí vyráží každoročně splouvat řeku, přespávat týden ve stanu a trávit večery u praskajícího ohně?

 O vodácích se říká, že jsou jedna rodina. Když vyjedou na dovolenou, nikam se nehoní, jenom řeka je nese krajinou. Vodáctví v sobě mísí kousek vandráctví a kousek sportu. Snad proto, že když potkám vodáka, řeknu mu Ahoj a on mi odpoví. A také proto, že na vodě je moc fajn.

Jak jsem se stal vodákem

Když mi byly tři roky, moji rodiče, kteří často jezdli do přírody, vymysleli, že na vandr do hor a na šlapání dlouhých štrek jsem ještě malý, a vypůjčili si kanoi vertexku. Tu naložili na naši škodovku a bez bázně jsme vyrazili směr Vltava. Do kanoe přišly dvě krosny plné vybavení nutného k přežití v přírodě a navrch toho všeho já v plovacím kruhu, abych se neutopil. To, že tatínek s maminkou seděli v lodi poprvé a věci si neprozřetelně nedali do barelu, bylo po prvním dni opravdu zničující. Na svůj první vodácký zážitek nemám naštěstí jedinou vzpomínku, ale dodnes obdivuji své rodiče, že se po promočeném dni nevrátili domů. Na tábořišti u Soumarského mostu tatínek potkal kamaráda Jardu, vodáka tělem i duší, který ho naučil základním záběrům a pro mne mu půjčil dětskou vestu. Z dalšího dne mám již vzpomínku dodnes. Utopil jsem červené autíčko, když jsme se udělali v jednom z meandrů. Dodnes si pamatuji, jak jsem brečel, samozřejmě kvůli autíčku. Rodiče mi sice koupili nové, ale už to nebylo ono, bylo modré. Vltavu jsme tenkrát spluli celou, až do Boršova, a od té doby jsme jezdili na vodu alespoň jednou za rok.

INFO:

Jak se dnes jezdí na vodu?

V Česku jsou nejčastěji splouvané turistické řeky Sázava, Berounka, Ohře, Lužnice, Otava a Vltava. Najdeme i mnoho krásných toků, kam pádlo vodáka - turisty tak často nezabloudí. Mezi ně patří např. obě Orlice, Jizera, Ploučnice nebo Morava.

Když vodák dnes jede na vodu, už to není jako dřív. Už málokdo má doma na zahradě opřenou laminátku, kterou si před odjezdem na vodu zalepí, dá ji na střechu auta a odveze k řece. Dnes vodák často volí jednodušší cestu: loď si půjčí v půjčovně nebo vyrazí na vodu s  cestovní kanceláří. Pokud se vydáte na vodácký zájezd, můžete očekávat služby ve formě převozu bagáže, instruktora a víceméně jasně rozvrženého programu po celou dobu putování. Navíc jsou v ceně drobnosti jako přistavené lavičky k ohni, rezervace pěkného místa v kempu a příjemného společníka, často i muzikanta, jako instruktora.

Služby půjčoven se týkají pouze přivezení a odvezení lodi a vodáckého vybavení. Samotný program si tedy plánujete sami. V tom pomohou vodácké kilometráže, které koupíte v každém lepším knihkupectví.

Bagáž je dobré mít uloženou ve vodotěsných barelech, které mají dnes ve všech půjčovnách. Určitě si půjčte i plovací vesty. Nejenom, že vás ve vodě nadnášejí a ochraňují před utopením a zraněním ve vodě, v chladných dnech také příjemně hřejí.

Výběru pádla je dobré věnovat více pozornosti, než v některých půjčovnách usuzují. Pokud máme pádlo příliš dlouhé, nepádluje se nám s ním příjemně. Pro turisty stačí výška po bradu, kratší pádlo nevadí.

Výše jsem zmínil vodáckou kilometráž. Jedná se o vodáckou mapu, ve které je popsán splouvaný úsek řeky. Klasické kilometráže používají značky, které jsou laikovi nesrozumitelné, ty nové mají exponovaná říční místa vyfocená a jsou u nich grafické vysvětlivky toho, kde číhá nebezpečí a kudy je vhodné jet. Vždy si ale musíme uvědomit, že autor kilometráž psal za běžného stavu vody. V případě nadprůměrného nebo podprůměrného vodního stavu se podmínky splutí mění. Navíc kilometráž může být staršího data, a pokud řekou prošla povodeň, mohl se daný úsek zcela změnit. Kilometráž je nám tedy pouze pomocníkem, nikdy jí nesmíme 100% věřit. Vždy se musíme spolehnout pouze na vlastní úsudek. Pokud se nám na řece něco jenom trochu nezdá, je lepší loď přetáhnout po břehu nebo úsek překoníčkovat. Utopených vodáků jsou každou chvíli plné noviny a vždy je to zbytečné.

Pokud se cvaknete, je dobré vědět, jak se bezpečně dostat i s materiálem ke břehu. Většinou se cvakneme v proudu, řeka má sílu a s lodí nás může nepříjemně tlačit do míst, kam se nám nechce. Nejlépe je zachovat klid a chovat se dle jednoduchého scénáře. Loď necháe dnem vzhůru - neotáčíme jí zpět. Udrží se spíše na hladině, díky vzduchové bublině. Pokud ji otočíme zpět dírou nahoru, tak je plná vody a manipulace je potom dost obtížná. Jedna osoba plave pouze s pádlem ke břehu a druhá osoba chytne loď za poutko a nechá ji „vyvlát" po proudu. Nikdy se nesnažíme dostat se pod loď. Kanoe plná vody je dost těžká (500 kg)  a může nás lehce zatlačit pod vodu. S kánoí, která je dle návodu od nás po proudu se snažíme dostat ke břehu. Může nám pomoci kamarád na břehu s házečkou, nebo kusem lana.

Doporučené a hlavně odzkoušené půjčovny na jednotlivých turistických řekách:

Slovníček vodáckých pojmů

Vodáci si tykají a zdraví se AHOJ! Kdo řekne NAZDAR, není vodák. Kdo nejede v kanoi, ale na raftu, také není vodák, ale raftař. Každá letitá parta má svůj specifický pozdrav, něco čím se odlišuje od ostatních. Navíc se na vodě používají výrazy, které jsou nevodákovi nesrozumitelné. Ty základní uvádíme ve vodáckém slovníčku.